Odrůdy a třídy

Pěstované odrůdy

Mikulovsko je proslulé zejména vynikající kvalitou bílých vín, ale za pozornost stojí i vína červená. Dále uvádíme přehled nejpěstovanějších odrůd regionu.

Odrůdy pro výrobu bílých vín

Aurelius

Zápis do Státní odrůdové knihy v roce 1983. Odrůda vzniklá prací Ing. J. Veverky a Ing. F. Zatloukala ve Šlechtitelské stanici vinařské v Perné křížením (Neuburské x Ryzlink rýnský). Je velmi plodná a hrozny mívají poměrně vysokou cukernatost. Kvalitní, plné víno má charakter vín Ryzlinku rýnského s intenzivnějšími aromatickými látkami širšího spektra, což vytváří určitou kořenitost, ale snižuje svižnost a eleganci vlastní vínům Ryzlinku rýnského.

Základní charakteristika jakostního vína:

Zelenožlutá barva, vůně podobná Ryzlinku rýnskému, ale intenzivnější, kdoulově-lipová, víno až mohutné, harmonické, mírně kořenité.


Chardonnay

Zápis do Státní odrůdové knihy v roce 1987. Odrůda pochází z Burgundska a pravděpodobně vznikla samovolným křížením (Pinot noir x Heunisch), jak bylo zjištěno genovou analýzou. Původně se předpokládalo, že to je mutace Rulandského bílého (Pinot blanc), a proto se ve Francii označovala jako Pinot Chardonnay nebo Gamay blanc. V rakouském Štýrsku jako Morillon a v Německu a Alsasku jako Weißer Clevner. U nás se od nepaměti pěstovala ve smíšených výsadbách s Rulandským bílým. V současné době patří mezi módní bílé odrůdy a poskytuje nepochybně spolu se Sauvignonem a Ryzlinkem rýnským nejkvalitnější bílá vína na světě. Chardonnay je rozšířenou odrůdou po celé západní i východní Evropě. Výraz vína se mění podle klimatických a půdních podmínek. V chladnějších klimazónách bývají sice vína plná, ale úzká a často mívají ocelovou kyselinu, na těžkých půdách minerální charakter a někdy zelené tóny ve vůni. Chardonnay z teplých klimazón mívá tropický charakter s vůní manga, smetany, banánu, ananasu, žlutého melounu a někdy medu i karamelu, případně toastování barrique. Taková vína stárnou rychleji a optimum jejich zralosti bývá dosaženo ve třetím až pátém roce. Víno se hodí pro slavnostní příležitosti k pokrmům s bílým masem, ke smetanovým omáčkám, k paštikám a k plodům moře.

Základní charakteristika jakostního vína:

Zelenožlutá až nazlátlá barva, z chladnějších klimazón bývá vůně po zelených jablkách s příměsí akátu, ve vyzrálejším víně je cítit med a lískové oříšky, v chuti minerální křemenný charakter vína. Z teplých klimazón mango, smetana, banán, ananas, žlutý meloun. Víno je vždy velmi plné, někdy v mládí s výraznějšími kyselinami.


Kerner

Zápis do Státní odrůdové knihy v roce 2001. Odrůda byla vyšlechtěna ve Státním výukovém a výzkumném ústavu ve Weinsbergu ve Württembersku v Německu A. Heroldem v roce 1929 křížením odrůd Trolínské a Ryzlink rýnský. V roce 1969 byl Kerner klasifikován do všech německých vinařských oblastí a byla mu udělena ochranná autorská práva. Odrůda je pojmenována po A. Kernerovi, lékaři a básníku z Weinsbergu, který svým pacientům doporučoval sklenku vína jako nejlepší přírodní léčebný prostředek. Víno se výborně hodí k různým předkrmům včetně plodů moře, ke grilovanému telecímu masu, k rybám (i uzeným), ke chřestu a k mnoha druhům sýrů, zvláště k roztíratelným. Mladá vína je vhodné podávat v pohárech pro mladá vína při teplotě 7–8 °C a vína zralá při teplotě 9–10 °C. Jen vysoce vyzrálá vína přívlastková při teplotě 10–11 °C. Technologicky správně zvládnutá vína jsou ozdobou slavnostních tabulí podobně jako vína Ryzlinku rýnského.

Základní charakteristika jakostního vína:

Zelenožlutá až slámově žlutá barva, intenzivní ryzlinková vůně s podstatně vyšší kořenitostí a s tóny tmavého medu. Víno velmi plné, s mohutným nástupem a dlouhou perzistencí, někdy s nahořklým závěrem.


Müller Thurgau

Synonymum: Rivaner

Zápis do Státní odrůdové knihy v roce 1941. Odrůda má ve Švýcarsku název Riesling x Silvaner podle domněle provedeného křížení mezi těmito odrůdami, které uskutečnil prof. Herrmann Müller, původem ze švýcarského kantonu Thurgau, v roce 1882 ve Výzkumném a šlechtitelském ústavu v Geisenheimu v Německu, kde tehdy vyučoval botaniku. I další synonymum, Rivaner, pocházející ze Slovinska, se opírá o domnělé křížení. V současné době dokázal dr. F. Regner z Vinařské školy v Klosterneuburgu pomocí genové analýzy, že se ve skutečnosti jedná o křížení Ryzlinku rýnského a Madlenky královské. Odrůda se rozšířila do všech severnějších vinařských oblastí Evropy i do zámoří. Vysokou jakost vína poskytuje jen při sklizni úměrné stanovištním podmínkám. Z vysokých sklizní, které se dají snadno docílit, je víno řídké a hořké. Vcelku se dá konstatovat, že za optimálních podmínek je víno světlé barvy se zelenožlutým odstínem. Müller Thurgau je hlavní bílou odrůdou pro výrobu svatomartinského vína.

Základní charakteristika jakostního vína:

Zelenožlutá barva, muškátově ovocná vůně s tóny grepu či broskve. Středně plné, harmonické a příjemně pitelné víno nenáročného a svěžího charakteru.


Muškát moravský

Synonymum: Mopr

Zápis do Státní odrůdové knihy v roce 1987. Vzhledem k tomu, že pro naše vinařské oblasti nebyla žádná dostatečně vhodná odrůda s muškátovým aroma ve víně, pokusil se Ing. V. Křivánek ve Šlechtitelské stanici v Polešovicích zaplnit tuto mezeru křížením odrůd Muškát Ottonel a Prachttraube a jeho záměr se podařil. Muškát moravský se brzy stal nejrozšířenějším novošlechtěním u nás. Od roku 2010 se z něj může vyrábět také svatomartinské víno.  

Základní charakteristika jakostního vína:

Zelenožlutá barva, květinově muškátová vůně, lehký charakter vína, s příjemnou harmonií, pokud je ve víně dostatek kyselin.


Neuburské

Synonymum: Neuburger

Zápis do Státní odrůdové knihy v roce 1941. Pochází z Rakouska, kde se pěstuje pod názvem Neuburger a o jeho vzniku se vypráví, že réví této odrůdy bylo v šedesátých létech 19. století vyplaveno Dunajem na břeh u Oberarnsdorfu v oblasti Wachau. Réví nalezli vinaři Ch. Ferstl a F. Marchendl a vysadili v obci Arnsdorf do svých vinic a v roce 1872 vyrobili z první sklizně překvapivě dobré víno. Podle současných poznatků genové analýzy se jedná o nahodilého křížence mezi odrůdami Veltlínské červené a Sylvánské zelené. Neuburské bývalo na Moravě více rozšířeno a do značné míry potlačilo dříve nejvíce rozšířené Sylvánské zelené. Hlavní příčinou jeho rozšiřování byla vhodnost do sušších, prudce svahovitých poloh. Jako mladé má jemné aroma připomínající ořechy a jeho kvalita bývá průměrná. Vyšší a zajímavější kvality se dosahuje ležením vína na láhvi. Láhvově zralé víno neutrálního typu výborně doprovází jídla s hustými omáčkami, pečenou drůbež nebo drůbeží paštiky.

Základní charakteristika jakostního vína:

Světle zlatožlutá barva, v mladém víně jsou vůně ořechů a ve zrajícím přecházejí do vůní červeného ovoce. Stoupá viskozita vína a objevuje se vůně smetany. Středně plné až plné víno hebkého charakteru.


Palava

Zápis do Státní odrůdové knihy v roce 1977. Odrůda byla vyšlechtěna Ing. J. Veverkou ve Šlechtitelské stanici ve Velkých Pavlovicích a později v Perné křížením odrůd Tramín červený a Müller Thurgau. Pálava plodí pravidelně a sklizně jsou vyšší než u Tramínu. Hrozny dosahují velmi dobré cukernatosti a je z nich možné získávat přívlastková vína vyšších stupňů. Charakter vína je podobný vínům Tramínu, ale kořenitá plnost bývá nižší. Aromatické látky typu Tramínu jsou obohaceny o vanilkové tóny. Vzhledem k poněkud vyššímu obsahu kyselin, než má Tramín, mívají vína Pálavy jemnější harmonii a jsou pro mnohé konzumenty přitažlivější. 

Základní charakteristika jakostního vína:

Zlatožlutá barva, tramínová vůně po růžích je doplněna vůní vanilky. Víno plné, s nižším obsahem kyselin, vláčné a s dlouho trvajícím odchodem.


Rulandské bílé

Synonymum: Pinot blanc

Zápis do Státní odrůdové knihy v roce 1941. Název Rulandské je anachronismus, který vznikl nepochopením a z neznalosti ampelografických realit v roce 1993, kdy bylo Burgundské bílé přejmenováno na Rulandské bílé. Ve skutečnosti se jedná o francouzskou odrůdu Pinot blanc, pocházející z Burgundska, která nese ve většině vinařských oblastí svůj původní název nebo jemu podobný jako v Itálii Pinot bianco. Jen v Německu a Rakousku to je Weißer Burgunder a v Maďarsku Fehér burgundi. Původní český název je Roučí bílé. Odrůda vznikla jako pupenová mutace z odrůdy Pinot noir, která má modré hrozny. Na půdním složení a vinařské oblasti závisí celkový projev vína. Ale na celém světě patří vína odrůdy Pinot blanc mezi klasická bílá vína. Pinot blanc je vhodný pro tvorbu výběrů a bobulových i botrytických výběrů. Ale je to současně výborná surovina pro šumivá vína.  

Základní charakteristika jakostního vína:

Zelenožlutá barva, jemná květinová vůně, ve zralém víně se objevuje vůně hrušek, chlebové kůrky i lískových oříšků. Víno je plné, elegantní, nepostrádá nikdy kyseliny a má dlouhý odchod.


Rulandské šedé

Synonymum: Pinot gris

Zápis do Státní odrůdové knihy v roce 1941. Původní francouzský název je Pinot gris, v Itálii Pinot grigio a v Německu Ruländer podle obchodníka vínem J. S. Rulanda, který rozšiřoval odrůdu ve Falci. Někdy se v Německu setkáváme s označením suchých vín jako Grauburgunder a vín se zbytkem cukru jako Ruländer. V Maďarsku Szürkebarát (šedý mnich) podle mnichů cisterciáků, kteří na přání císaře Karla IV. vysadili odrůdu u Balatonu. Tokayer v Alsasku. Původní český název je Roučí šedé. Pinot gris vznikl mutací z Pinotu noir a je rozšířen po celém světě. Ze zámoří přicházejí vína Pinot gris s ovocnou vůní po jablkách, hruškách, mangu, květinách a dokonce i po kozím pysku.  

Základní charakteristika jakostního vína:

Zlatožlutá barva, medově nasládlá vůně s jemným pomerančem. Velmi plné víno, obvykle s vyšším obsahem glycerolu i alkoholu, harmonické, vláčné s utlumeným působením kyselin a s dlouho trvající dochutí.


Ryzlink rýnský

Synonymum: Rheinriesling, Riesling

Zápis do Státní odrůdové knihy v roce 1941. Pěstování Ryzlinku rýnského se dá doložit v Německu od roku 1435. Odrůda však nebyla příliš oblíbena a pěstovala se jen ve směsi s jinými odrůdami, kdy nemohly vyniknout její jedinečné vlastnosti hlavně proto, že hrozny této pozdní odrůdy bývaly sklízeny spolu s ostatními příliš brzy. Teprve v 18. století se poznala vysoká hodnota této odrůdy a přišlo se na to náhodně, když v roce 1775 přivezl kurýr do benediktinského kláštera v Johannisbergu v Porýní s velkým zpožděním povolení ke sběru hroznů od převora benediktinského řádu, který sídlil ve Fuldě. Mniši v Porýní čekali trpělivě na povolení, přestože již velká část hroznů byla napadena ušlechtilou plísní. Při sklizni zpracovali zdravé hrozny odděleně od hroznů nahnilých. Jaké bylo jejich překvapení, když z hroznů napadených ušlechtilou plísní byl ten nejlepší ryzlink, jaký do té doby nikdo ještě nepil. Současné genetické studie ukazují, že Ryzlink rýnský je pravděpodobně nahodilým křížencem mezi odrůdou Heunisch a semenáčem Tramínu. Dnes se Ryzlink rýnský pěstuje po celém světě a je zařazován mezi nejkvalitnější odrůdy pro bílá vína. Nejvíce jsou ceněny vyšší stupně vín predikátních. Jeho synonyma: Rheinriesling nebo jen Riesling v Německu, Petit Riesling ve Francii, Rajnaj Rizling v Maďarsku, Graševina v Chorvatsku, White Riesling v USA, u nás kdysi Starosvětské. Plodnost je dobrá a pravidelná, hrozny se sklízejí velmi pozdě, koncem října a v listopadu, a jsou vhodné pro ledová vína. Kabinetní vína Ryzlinku rýnského jsou jedinečným doprovodem ke studeným předkrmům, pozdní sběry k pstruhům i jiným rybám v různých úpravách, sladké výběry k dezertům. Jeho jakostní vína jsou vhodná k lehčím úpravám drůbeže.  

Základní charakteristika jakostního vína:

Žlutozelená barva, velmi decentní a éterická vůně s náznakem lipového květu, případně broskví, meruněk, ananasu a při vyzrávání kdoulí. Minerální plnost přechází do pepřnaté kořenitosti láhvově zralého vína, které se vyznačuje elegancí díky zvýrazněné souhře mezi kyselinami a extraktivními látkami.


Ryzlink vlašský

Synonymum: Welschriesling

Zápis do Státní odrůdové knihy v roce 1941. Původ je zatím neznámý a k Ryzlinku rýnskému nemá žádný příbuzenský vztah. Je nejvíce rozšířen v jihovýchodní Evropě, v severní Itálii, Maďarsku, Slovensku, Rakousku a u nás. V Rakousku je nazýván Welschriesling, Olaszrizling v Maďarsku, Laški rizling a Rizling italijanski na Balkáně, Riesling italico v Itálii. Zrání hroznů je velmi pozdní. Ryzlink vlašský dával vždy vítanou surovinu pro šumivá vína a je stále důležitou složkou všemožných vín známkových, v nichž tvoří páteř směsi, která by se bez jeho přítomnosti mohla zbortit do měkce se rozplývající unylosti.  

Základní charakteristika jakostního vína:

Žlutozelená barva, u mladých vín převažují ovocné tóny rybízu, případně angreštu, později se objevují vůně lučního kvítí, které se pojí s pikantní kyselinou, střední plností, svěžestí a velmi dobrou pitelností.


Sauvignon

Synonymum: Sauvignon blanc

Zápis do Státní odrůdové knihy v roce 1952. Pravděpodobně pochází z francouzského regionu Bordeaux nebo z oblastí na Loiře. Nové genetické poznatky ukazují na to, že vznikl asi ze samovolného křížení mezi odrůdami Chenin blanc a Tramín. Francouzský název je Sauvignon blanc nebo Sauvignon jaune a je nutné ho dobře odlišovat od méněcenné odrůdy s velkým hroznem Sauvignon vert čili Sauvignonasse. Tu a tam se ještě vyskytuje mutace šedá Sauvignon gris s vyšší cukernatostí a s méně pronikavým aromatem a mutace růžová Sauvignon rosé, která je méně zajímavá. Německé synonymum je Muskat-Sylvaner a někdy v Rakousku užívané Feigentraube, které se kdysi užívalo i u nás – Fíkový hrozen. Pod tímto pojmenováním ho k nám pravděpodobně zanesli habáni. Aromaticky výrazná a suchá vína Sauvignonu jsou vhodná jako vína aperitivní nebo ke studeným předkrmům. Hodí se i ke chřestu a ke kozím sýrům. Plnější a zralá vína ke kořeněným jídlům, k těstovinám s gorgonzolou nebo rybí omáčkou, k vařené šunce, k bílým masům se smetanovými omáčkami apod.  

Základní charakteristika jakostního vína:

Zelenožlutá barva, většinou se vyskytují primární vůně. U mladých vín z méně příznivých ročníků to je kopřiva, travnatost až papriková nezralost. U vín z dobře vyzrálých hroznů jsou vůně černorybízové, angreštové a směs citronů s kiwi. Vína jsou plná a při láhvové zralosti velmi plná, mnohdy s minerální příchutí. Vjem trvá dlouho.


Sylvánské zelené

Synonymum: Sylvánské, Grüner Silvaner

Zápis do Státní odrůdové knihy v roce 1941. Kdysi bylo Sylvánské zelené nejrozšířenější odrůdou na Moravě, a proto se mu říkalo lidově „morávka“. Z výsadeb bylo vytlačeno Neuburským, které stihl stejný osud, když se objevila odrůda Müller Thurgau. Grüner Silvaner neboli Grüner Zierfandl je označení z Rakouska, odkud tato odrůda pochází, jak ukazují genetické rozbory, neboť vznikla samovolným zkřížením mezi odrůdami Rakouské bílé a Tramín. Na rakouský původ ukazuje i starší německé označení, Oesterreicher. Sylvánské se dříve hojně užívalo do směsí s tvrdšími víny (na Slovácku s Ryzlinkem vlašským). Většinou sloužilo jako běžné, suché, výčepní víno k prostým jídlům.  

Základní charakteristika jakostního vína:

Zelenožlutá barva, vůně neutrální, jemně kořenitá. Víno je v mládí poněkud méně harmonické, někdy až drsné. Rychle vyzrává do vláčné plnosti a kulatosti, kdy se prezentuje příjemným dojmem celistvosti.


Tramín červený

Synonymum: Tramín, Gewürztraminer

Zápis do Státní odrůdové knihy v roce 1941. Tramín stojí geneticky velmi blízko k volně rostoucí lesní révě, z níž mohl vzniknout nahodilým křížením s některou dávnou kulturní odrůdou pěstovanou Římany. Německá synonyma: Roter Traminer, Gewürztraminer (Tramín kořenný) nebo jen Traminer. Ve Francii Savagnin rosé nebo Gentil rosé, v Maďarsku Piros Tramini, na Balkáně Traminac crveni nebo Traminac mirisavi. Není žádného rozdílu mezi Tramínem červeným a Tramínem kořenným, jak se dříve předpokládalo. Hlouběji vychlazená vína Tramínu lze podávat jako sklenku aperitivu. Jsou vhodná při ukončení stolování. Často se nabízejí jako doprovod určitých předkrmů, zejména paštiky z husích jater, nebo k ovčím či kozím sýrům na konci stolování. Suché tramíny se doporučují k cibulovému koláči, k uzeným rybám. Vína Tramínu lze předložit i k některým exotickým, silně kořeněným jídlům asijské kuchyně.  

Základní charakteristika jakostního vína:

Zlatožlutá barva, výrazná medově hrozinková vůně se závany aromatických látek čajové růže a při láhvové zralosti i skořice a pomeranče, případně kozího pysku. Víno je velmi plné, s vyšší viskozitou a jeho harmonie je založena na nižším obsahu kyselin a často i na zbytkovém cukru.


Veltlínské červené rané

Synonymum: Malvasier, Malvasia

Zápis do Státní odrůdové knihy v roce 1952. Genetické studie ukazují, že se na vzniku podílelo Sylvánské zelené a Veltlínské červené, podobně jako tomu bylo u Neuburského, takže jsou tyto dvě odrůdy blízce příbuzné. Je prakticky rozšířeno jen u nás a v Dolním Rakousku, kde se nazývá Frühroter Veltliner či Malvasier. Většinou se vína Veltlínského červeného raného doporučují k běžné denní stravě a k masitým svačinám. Veltlínské červené rané je jednou ze tří bílých odrůd vhodných k produkci svatomartinského vína.  

Základní charakteristika jakostního vína:

Zlatožlutá barva, velmi neutrální vůně, středně plné a harmonické víno, které nevyniká výrazným osobitým projevem.


Veltlínské zelené

Synonymum: Grüner Veltliner

Zápis do Státní odrůdové knihy v roce 1941. S velkou pravděpodobností pochází z Rakouska, jak nasvědčuje kdysi užívaný název Mouhartsrebe podle vrchoviny Manhartsberg. Rakouský název Grüner Veltliner se užívá až od 18. století. Předtím se užívala hlavně pojmenování Grüner Muskateller nebo Weißgipfler. I na Moravě bylo dříve užíváno názvu Bělošpičák nebo Muškatel. Jedním z rodičů je pravděpodobně Tramín. Odrůda se pěstuje také v Maďarsku – Zöldveltelini – a na Balkáně – Veltlinac zleni. Veltlínské zelené se používá do směsí pro známková vína a také jako surovina pro výrobu šumivých vín.  

Základní charakteristika jakostního vína:

Zelenožlutá barva. Víno s větší škálou aromatických látek podle složení půdy vinice. Na hlubokých hlinitých půdách dominuje vůně lipového květu, na štěrkovitých půdách prvohorních jsou vůně i chuť hořkomandlové, na půdách sprašových se objevuje kořenitost přecházející do pepřnatosti. Při zrání vína v láhvích se objevují mandlové tóny. Vína jsou středně plná a podbízivá.


Odrůdy pro výrobu červených vín

André

Zápis do Státní odrůdové knihy v roce 1980. Odrůdu vyšlechtil Ing. J. Horák ve Šlechtitelské stanici ve Velkých Pavlovicích křížením (Frankovka x Svatovavřinecké) a byla nazvána na počest Ch. K. Andrého (1763–1831), který byl zakladatelem spolku na podporu šlechtění ovoce a révy v Brně. André patří do nejteplejších oblastí.  

Základní charakteristika jakostního vína:

Tmavě granátová barva s vůní zralých ostružin, podbarvených tvrdším projevem tříslovin a kyselin v mladém víně a se zralou plností při dostatečné ovocnosti ve vínech láhvově zralých, v nichž se zvyšuje plnost a typičnost červeného vína.


Cabernet Sauvignon

Zápis do Státní odrůdové knihy v roce 1980. Původní kabernetovou odrůdou byl Cabernet Franc, který je blízce příbuzný s lesní révou. Přirozeným opylením odrůdou Sauvignon vznikla v současné době módní modrá odrůda Cabernet Sauvignon. Cabernet Franc byl neprávem zatlačen do pozadí. Cabernet Sauvignon je s přibližně 140 000 hektary celosvětových výsadeb na sedmém místě mezi nejrozšířenějšími odrůdami. Vína této odrůdy zrají velmi pomalu. Lahvují se po jeden a půl až dvou letech a začínají být příjemná ke konzumu po 4–5 letech, svého optima dosáhnou po 5–10 letech i později. Ve většině oblastí, kde se ve větší míře pěstuje Cabernet Sauvignon, je školení vína spojeno s používáním sudů barrique, které předávají vínům další vůně a chuť, zejména po vypalování sudů. Plná aromatická vína velmi dobře doprovázejí masitá jídla, zejména jehněčí pečeni, bifteky, krůtí maso nebo úpravy jídel s kořenitými omáčkami.  

Základní charakteristika jakostního vína:

Tmavě granátová barva, někdy s modravým zábleskem. Typickou vůni černého rybízu doprovázejí v závislosti na zralosti hroznů i vína vůně třešní, ostružin, tabáku, cedrového dřeva či marmelády. Víno je mohutné, s velmi dlouho trvajícím dojmem a při vyvinuté láhvové zralosti je hebce sametové. U mladých vín bývá agresivní tříslovitost.


Frankovka

Synonymum: Lemberger, Blaufränkisch, Kékfrankos

Zápis do Státní odrůdové knihy v roce 1941. Je to pravděpodobně rakouská odrůda, na jejímž vzniku se podílela odrůda Heunisch. Pěstuje se hlavně ve středoevropských vinařských oblastech. U nás se pěstuje jen na Moravě, protože to je odrůda pozdní. V závislosti na vyzrání hroznů je víno Frankovky buď běžným denním vínem ke svačinám a k celé řadě obvyklých jídel všedního dne, nebo jako víno láhvově zralé z dobrých ročníků se výborně hodí k pečeným masům, ke zvěřině, ke kachně i huse, ke guláši, k jídlům z vnitřností, ke kořeněným jídlům zeleninovým, k polentě, ke zrajícím i bílým sýrům, k těstovinám v kořenité úpravě a některým typům pizzy.  

Základní charakteristika jakostního vína:

Tmavě rubínová barva. V mládí překrývá chuť tvrdých kyselin ostatní látky. Po zmírnění tvrdých tónů mladosti se objevuje příjemná kořenitost spojená s ovocností a vyzrálým projevem extraktivního vína typického pro severní vinařské oblasti, které se v nejlepších ročnících vyznačuje hebkostí.


Merlot

Zápis do Státní odrůdové knihy v roce 2001. Původní francouzská odrůda geneticky blízká Cabernetu Franc. Odrůda se v posledních desetiletích rychle rozšířila po celém světě a vína si získala značnou oblibu. Jméno je odvozeno od francouzského názvu ptáka kosa („merle“), který s oblibou ozobává malé bobule z velkých hroznů Merlotu, neboť se zabarvují domodra dříve než u ostatních odrůd v Bordeaux pěstovaných. V Maďarsku se můžeme setkat s Merlotem pod jménem Médoc noir. Vína Merlotu se dají pít samotná bez doprovodu jídel. Nabízejí se k různým jemným paštikám, k srnčímu nebo jelenímu ragú, k telecím ledvinkám, k hříběcímu masu, k pokrmům s výraznou chutí rajčat nebo nastrouhaných tvrdých sýrů, k pokrmům z pernaté zvěře a k ementálu. 

Základní charakteristika jakostního vína:

Tmavě rubínová až granátová barva. Pro odrůdu typická a pro většinu konzumentů velmi přitažlivá nasládlá vůně černých třešní či kompotu z nich je při zrání doplňována vůní švestek, fíků a při láhvové zralosti vůní tabáku, kávy a lanýžů. Víno vyniká hebkou vláčností a velmi příjemným dojmem plnosti i dlouhého odchodu.

Rulandské modré

Synonymum: Pinot noir

Zápis do Státní odrůdové knihy v roce 1941. Podobně jako Chardonnay je i tato burgundská odrůda velmi rozšířena po celém světě. Nese téměř všude původní francouzský název Pinot noir, v Itálii pak Pinot nero, v Německu Spätburgunder a v Rakousku Blauer Burgunder, Crni burgundac na Balkáně a Kisburgundi v Maďarsku. U nás původně Roučí modré. Francouzský název Pinot je odvozen z výrazu „pin“ ­ šiška, protože jeho malé, bobulemi nahloučené hrozníčky připomínaly šišky jehličnanů. V genotypu odrůdy jsou zakódovány rodiče samovolně v přírodě vzniklé odrůdy z křížení Mlynářka (Pinot meunier) a Tramín. Pinot dal císař Karel IV. dovézt do Čech z Francie. Traduje se, že první sazenice věnoval nákladníkům hor viničních na Mělníku za pomoc při potírání lapků na řece Labi. Jeden z mělnických měšťanů povolal vinaře i s rodinami z Burgundska, aby zavedli pěstování Pinotu na Mělníku tak, jak se pěstoval v Burgundsku. Na jedné z mělnických vinic byl do kamene opěrné terasy vysekán nápis Chambertin 1348, odkud byla réva dovezena. Z odrůdy Pinot noir se ale nedělají jen červená vína. V některých oblastech jsou oblíbena vína růžová buď jen z Pinotu noir, nebo ve směsi s Rulandským šedým (Badisch Rotgold). Slupka bobulí obsahuje málo červeného barviva, a proto se lisováním celých hroznů snadno docílí bezbarvé klarety, které jsou součástí základu směsi vín pro výrobu šumivých vín Champagne. Vína Pinotu noir se velmi dobře hodí pro dlouhodobé skladování, podávají se v širokých, „břichatých“ pohárech a platí pro ně pravidlo čím starší víno, tím objemnější pohár, který se plní jen do pětiny až čtvrtiny celkového objemu, aby se široká hladina vína mohla dobře provzdušnit. Taková vína lze podávat bez pokrmů, k tichému obdivu jejich vůní a stavby a k meditování s přáteli. Při stolování se předkládají k pečeným masům, k pernaté zvěři, k nadívané drůbeži a doporučují se k pokrmům z hub a k mnoha druhům sýrů.  

Základní charakteristika jakostního vína:

Bledě rubínová až cihlově červená barva se zlatavým okrajem kolem stěn poháru. Aromatické látky jsou v mládí nejpodobnější vůním jahod, ostružin, červených třešní a později se projevují jako švestková povidla, kůže, kouř či tlející listí. Kyseliny jsou jemné, stejně tak i méně zastoupené třísloviny.


Svatovavřinecké

Synonymum: Saint Laurent

Zápis do Státní odrůdové knihy v roce 1941. Ve Francii se nazývá Saint Laurent, v Rakousku Sankt Laurent, dnes se nejvíce pěstuje u nás. Genetické analýzy ukazují, že odrůda je příbuzná s odrůdami burgundskými. Nejvíce se rozšířila se zavedením vysokého vedení révy v Rakousku a u nás, protože pro tento způsob pěstování byla dobře přizpůsobena. Svatovavřinecké je u nás oblíbeno pro tmavě červenou barvu, výraznou višňovou a někdy až černorybízovou vůni, výrazný odrůdový charakter a zajímavě strukturované třísloviny. Někdy bývají mladá vína zatížena příliš vysokým obsahem kyselin. Vína se velmi dobře hodí k tomu, aby doprovázela tmavá masa a sýry s intenzivní chutí. Svatovavřinecké je jednou z odrůd, z níž se může vyrábět svatomartinské víno.  

Základní charakteristika jakostního vína:

Tmavě granátová barva s fialovými odstíny. Hrubší výraz tříslovin i kyselin doprovázejí vůně višní a někdy i černého rybízu. Víno je středně plné až plné, v době láhvové zralosti se jeho agresivnější charakter mění v říznou a nakonec sametovou plnost.


Zweigeltrebe

Zápis do Státní odrůdové knihy v roce 1980. Odrůdu vyšlechtil ředitel vinařské školy v Klosterneuburgu v Rakousku dr. F. Zweigelt v roce 1922 a o její rozšíření se zasloužil po druhé světové válce dr. Lenz Moser. V současnosti je v Rakousku nejrozšířenější modrou odrůdou a plochy se stále zvětšují. Pochází z křížení (Svatovavřinecké x Frankovka) a je Frankovce podobná. Vína Zweigeltrebe se podávají bez problémů k nejrůznějším masitým pokrmům a vydatným sýrům.  

Základní charakteristika jakostního vína:

Granátová barva a ovocně kořenitá chuť nepostrádají vůně višní i jiného bobulového ovoce. Vína jsou rozdílné plnosti. Při usměrněné sklizni je plnost výraznější a třísloviny komplexnější, takže se dá docílit jemné a harmonické víno.

Zdroje a další podrobnosti: www.wineofczechrepublic.cz, www.wikipedia.cz


Klasifikace vín

Tichá vína

Jedná se o nejběžnější kategorii vín, kterou v jednoduchosti poznáme podle toho, jak už název napovídá, že jsou to vína tichá, klidná, tedy nešumí. Je to nejnižší kategorie vín. Výnos na vinici není limitován. V některých případech může nést označení odrůdy a ročníku. Českým vinařským zákonem je zakázáno vyrábět víno s označením odrůdy v tom případě, že se jedná o hrozny s původem v kterékoliv vinařské oblasti v ČR a odrůdu, která je na seznamu Státní odrůdové knihy. Obyčejné odrůdové víno (bývalé stolní víno) tak může být na našem trhu pouze z dovozu. Tato vína bývají lehčí, méně extraktivní, vhodná k běžnému stolování.


Víno s chráněným zeměpisným označením (CHZO)

Zemské víno

Zemské víno splňuje následující požadavky: je vyrobeno výhradně z tuzemských hroznů sklizených na vinici pro jakostní víno dané oblasti z odrůd povolených v některém ze členských států EU nebo z odrůd, které sice nejsou zapsány ve Státní odrůdové knize, ale je z nich povoleno vyrábět zemská vína (např. Damascenka, Modrý Janek, Ryzlink buketový). Cukernatost hroznů při sklizni musí být minimálně 14 °NM. Značí se názvy „moravské zemské víno“ nebo „české zemské víno“ a dále mohou být označeny ročníkem a odrůdou/ami. Touto kategorií někdy označují vinaři i vína, která jsou vyrobena z hroznů, jež sice splňovaly podmínky pro výrobu vín jakostních, ale například kvůli malé velikosti šarže se rozhodli je k zatřídění do kategorie jakostního vína nepředložit.


Víno s chráněným označením původu (CHOP)

Jakostní víno

Na výrobu mohou být použity výhradně tuzemské hrozny odrůd zapsaných ve Státní odrůdové knize nebo hrozny odrůd povolených v některém z členských států EU, pocházející z vinic vhodných pro jakostní víno z jedné vinařské oblasti. Výroba vína musí proběhnout ve vinařské oblasti, v níž byly hrozny sklizeny. Výnos nesmí překročit nejvyšší povolenou hodnotu – 14 tun/hektar. Cukernatost hroznů musí dosáhnout minimálně 15 °NM. Víno musí splňovat jakostní požadavky a být zatříděno Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí (SZPI).

Lze jej opatřit dovětkem:

odrůdové – vyrobené z vinných hroznů, rmutu nebo z hroznového moštu nejvýše tří odrůd vhodných pro výrobu jakostních vín;

známkové – vyrobené ze směsi vinných hroznů, rmutu, hroznového moštu nebo smísením jakostních vín.

Etiketa obsahuje název vinařské oblasti, u jakostního vína odrůdového název odrůdy nebo odrůd, u jakostního vína známkového známku. Na etiketě může být uvedena podoblast, obec, trať a ročník. Povinné je vždy číslo příslušné šarže a evidenční číslo jakosti, které přidělí SZPI.

Jakostní víno s přívlastkem (víno s přívlastkem)

Hrozny na výrobu musejí splňovat všechny požadavky na výrobu vína jakostního. Navíc musejí pocházet z jedné vinařské podoblasti a původ hroznů, jejich cukernatost, hmotnost, případně odrůda nebo směs odrůd musejí být ověřeny SZPI. U vín s přívlastkem se nesmí zvyšovat cukernatost moštu. Etikety přívlastkových vín obsahují název vinařské oblasti a podoblasti, mohou obsahovat název odrůdy nebo odrůd, ročník sklizně a název vinařské obce a viniční tratě. Víno s přívlastkem lze označit dovětkem „známkové“. Povinné je taktéž číslo příslušné šarže a evidenční číslo jakosti, které přidělí SZPI.

Druhy jednotlivých přívlastků:

Kabinetní víno

Kategorie vín vyrobených z moštů, které dosáhly nejméně 19 °NM. Bývají to lehčí, suchá, příjemně pitelná vína.

Pozdní sběr

Vína, u nichž byla sklizeň hroznů při cukernatosti nejméně 21°NM. Bývají to plná, extraktivní, suchá či polosuchá vína.

Výběr z hroznů

Vína vyrobená z hroznů, které vyzrály na nejméně 24 °NM. Bývají to vína plná, extraktivní, s vyšším obsahem alkoholu, někdy s vyšším obsahem zbytkového cukru.

Výběr z bobulí

Vína vyrobená z hroznů, které zrály velmi dlouho na vinici a mošt z nich získaný dosáhl alespoň 27 °NM. Bývají to velmi plná, extraktivní, polosladká či sladká vína.

Ledové víno

Vyrábí se lisováním zmrzlých hroznů sklizených při teplotě nejvýše -7 °C. Získaný mošt musí vykazovat cukernatost alespoň 27 °NM. Hrozny při lisování nesmějí rozmrznout, proto zůstává část vody nevylisována v hroznech ve formě ledových krystalů a při lisování se získá koncentrovaný mošt. Ledová vína bývají velmi extraktivní a sladká. Dají se vyrobit jen v některých ročnících, a proto jsou vzácná a poměrně drahá.

Slámové víno

Vína, která vznikla z hroznů dosoušených po dobu nejméně tří měsíců na slámě či rákosu nebo zavěšených v dobře větraném prostoru. Tím se odpaří část vody a koncentruje se obsah extraktivních látek. Získaný mošt musí vykazovat nejméně 27 °NM. Lisování může proběhnout už i po dvou měsících, pokud mošt dosáhne cukernatosti 32 °NM. Slámová vína bývají velmi extraktivní a sladká. Jejich výroba je náročná, a proto jsou poměrně vzácná a drahá.

Výběr z cibéb

Vína vyrobená z vybraných bobulí napadených ušlechtilou plísní nebo z přezrálých bobulí, které dosáhly cukernatosti minimálně 32 °NM. Takto vyzrálé bobule se díky extrémně dlouhé době zrání většinou mění na hrozinky – cibéby. Bývají to vína velmi extraktivní, sladká, vzácná, a proto drahá.

 

Víno originální certifikace („VOC“ či „V. O. C.“)

Vína VOC se vyrábějí z odrůd typických pro určitý region. Vína musejí mít charakter daného regionu a odpovídat pravidlům VOC. O přidělení známky VOC rozhoduje sdružení vinařů, jehož musí být producent členem. Prvním apelačním systémem u nás je od roku 2009 VOC Znojmo, který je následován víny VOC Mikulov, VOC Modré hory, VOC Pálava a VOC Blatnice. Více o vínech originální certifikace na www.vinarstvivoc.cz.

 

Rozdělení tichých vín podle obsahu zbytkového cukru

Suchá

Víno, které prokvasilo na nízký obsah zbytkového cukru, jenž smí dosahovat max. 4 g zbytkového cukru na litr nebo max. 9 g cukru v litru, pokud rozdíl zbytkového cukru a celkového obsahu kyselin přepočtený na kyselinu vinnou je 2 g nebo méně.

Polosuchá

Jako polosuché víno lze označit víno, které obsahuje max. 12 g zbytkového cukru na litr nebo max. 18 g cukru v litru, pokud rozdíl zbytkového cukru a celkového obsahu kyselin přepočtený na kyselinu vinnou je 10 g nebo méně.

Polosladká

Obsah zbytkového cukru ve víně je větší než nejvyšší hodnota stanovená pro vína polosuchá, ale dosahuje nejvýše 45 g na litr.

Sladká

Podle legislativních předpisů se jedná o víno se zbytkovým cukrem ve výši nejméně 45 g na litr.

Zpravidla se jedná o vína speciální, určená pro dlouhé zrání. Obsah alkoholu u našich tichých sladkých vín bývá mnohdy nižší (7–11 %, toto je časté u vín slámových, ledových či bobulových výběrů).

 

Šumivé víno

Šumivé víno se získává prvotním nebo druhotným alkoholovým kvašením hroznového moštu nebo vína. Pokud vína, pak jen v případě, že jde o víno z EU nebo dovezené víno ze třetích zemí uvedených na seznamu Evropských společenství. Při otevření nádoby se šumivé víno vyznačuje unikáním oxidu uhličitého vzniklého výhradně z kvašení. Přetlak způsobený oxidem uhličitým vykazuje v uzavřené nádobě při 20 °C nejméně 3 bary.

Jakostní šumivé víno – sekt

K výrobě kupáže byly použity hrozny odpovídající kvalitě jakostního vína nebo z jakostního vína. Víno splňuje požadavky Evropských společenství a je zatříděno jako jakostní.

Jakostní šumivé víno stanovené oblasti – sekt s. o.

K výrobě kupáže byly použity hrozny sklizené ve stejné vinařské oblasti z vinic vhodných pro jakostní víno stanovené oblasti, výroba vína proběhla ve vinařské oblasti, v níž byly hrozny sklizeny, nebyl překročen nejvyšší hektarový výnos, víno splňuje požadavky Evropských společenství a bylo zatříděno SZPI v této kategorii.

Pěstitelský sekt

Šumivé víno, které bylo zatříděno Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí (SZPI) v této kategorii. Splňuje specifické podmínky, například že výroba se uskutečnila u pěstitele révy vinné, jehož hrozny byly použity k výrobě sektu.

Aromatické jakostní šumivé víno

Při výrobě bylo použito pouze prvotní kvašení. Kupáž pochází z odrůd podle zvláštních předpisů a víno splňuje požadavky na jakost.

Aromatické jakostní šumivé víno stanovené oblasti – aromatický sekt s. o.

K výrobě kupáže byly použity hrozny sklizené ve stejné vinařské oblasti z vinic vhodných pro jakostní víno stanovené oblasti, výroba vína proběhla ve vinařské oblasti, v níž byly hrozny sklizeny, nebyl překročen nejvyšší hektarový výnos, víno splňuje požadavky na jakost a bylo zatříděno SZPI v této kategorii. Při jeho výrobě bylo užito pouze prvotní kvašení kupáže z uvedených odrůd. Jakostní šumivé víno stanovené oblasti, pěstitelský sekt a aromatické jakostní šumivé víno stanovené oblasti je označeno názvem vinařské oblasti, v níž bylo víno vyrobeno.

Perlivé víno

Produkt, který je vyroben z vína, jakostního vína s. o. nebo z produktů vhodných k získávání stolního či jakostního vína s. o., pokud tato vína nebo produkty vykazují celkový obsah alkoholu nejméně 9 % obj., vykazuje skutečný obsah alkoholu nejméně 7 % obj., v uzavřené nádobě při 20 °C vykazuje přetlak způsobený endogenním oxidem uhličitým nejméně 1 bar a nejvýše 2,5 baru, je plněn do nádob o objemu nejvýše 60 l.

Perlivé víno dosycené oxidem uhličitým

Produkt, který je vyroben z vína, jakostního vína s. o. nebo z produktů vhodných k získávání stolního vína či jakostního vína s. o., vykazuje skutečný obsah alkoholu nejméně 7 % obj. a celkový obsah alkoholu nejméně 9 % obj., v uzavřené nádobě při 20 °C vykazuje přetlak oxidu uhličitého, zcela či částečně dodaného, a nejméně 1 bar, nejvýše 2,5 baru, je plněn do nádob o objemu nejvýše 60 l.

Jakostní perlivé víno

Je vyrobeno z hroznů sklizených ve stejné vinařské oblasti z vinic vhodných pro jakostní víno stanovené oblasti, výroba vína proběhla ve vinařské oblasti, v níž byly hrozny sklizeny, nebyl překročen nejvyšší hektarový výnos, víno splňuje požadavky na jakost a bylo zatříděno SZPI v této kategorii. Etiketa obsahuje název vinařské oblasti.

 

Rozdělení šumivých a perlivých vín podle zbytkového cukru

            „brut nature“ – „přírodně tvrdé“: méně než 3 g cukru/litr (cukr nebyl po druhotném kvašení dodán)

            „extra brut“ – „zvláště tvrdé“: obsah cukru mezi 0 a 6 g/litr

            „brut“ – „tvrdé“: obsah cukru nižší než 12 g/litr

            „extra dry“ – „extra sec“ – „zvláště suché“ – „extra suché“: obsah cukru mezi 12 a 17 g/litr

            „sec“ – „dry“ – „suché“: obsah cukru mezi 17 a 32 g cukru/litr

            „demi-sec“ – „medium-sec“ – „polosuché“: obsah cukru mezi 32 a 50 g/litr

            „doux“ – „sweet“ – „sladké“: obsah cukru je vyšší než 50 g cukru/litr

  

Likérové víno

Je definováno v příloze I nařízení Rady (ES) č. 1493/1999 jako výrobek, který vykazuje skutečný obsah alkoholu 15 až 22 % obj. a celkový obsah alkoholu nejméně 17,5 % obj. Musí být získán z částečně zkvašeného hroznového moštu nebo z vína za přídavku destilátu z vína nebo z produktů révy vinné a zahuštěného hroznového moštu.

Jakostní likérové víno

Likérové víno vyrobené z hroznů sklizených ve stejné vinařské oblasti na vinici vhodné pro jakostní víno stanovené oblasti, výroba vína proběhla ve vinařské oblasti, v níž byly hrozny sklizeny, nebyl překročen nejvyšší hektarový výnos, víno splňuje požadavky na jakost a bylo zatříděno SZPI v této kategorii.

 

Svatomartinská vína

Jsou to první vína ročníku, se kterými si podle tradice můžete přiťuknout na svatého Martina 11. listopadu. Jedná se o vína svěží a ovocitá, která sice zrála pouhých pár týdnů, ale za tuto dobu už stačila získat svůj osobitý charakter.

Vína, která se prodávají pod společným označením (logo svatého Martina na bílém koni) na etiketě, musejí splňovat požadovaná kritéria a jejich vstup na trh musí každoročně schválit odborná komise. Láhve musejí být také označeny společnými záklopkami či šroubovými uzávěry s označením „svatomartinské“.

Pod tímto označením lze vyrábět pouze vína raných odrůd:

·         bílé víno: Müller Thurgau, Veltlínské červené rané, Muškát moravský;

·         červené víno: Modrý Portugal a Svatovavřinecké;

·         růžové víno, klaret: Modrý Portugal, Zweigeltrebe a Svatovavřinecké.

Abyste si však mohli vychutnat přirozenou svěžest mladého vína, měli byste jej spotřebovat nejpozději do jara, poté víno může ztratit svoji výjimečnou chuť i svěžest.

 

Burčák

V českých zemích, ale například i v sousedním Rakousku či na Slovensku je u spotřebitelů v době vinobraní oblíbena konzumace částečně zkvašeného hroznového moštu. Částečně zkvašený hroznový mošt je výrobek získaný kvašením hroznového moštu se skutečným obsahem alkoholu vyšším než jedno procento objemu a nižším než tři pětiny celkového obsahu alkoholu v procentech objemových. Částečně zkvašený hroznový mošt smí být nabízen ke spotřebě pod označením „burčák“, jestliže pochází výlučně z vinných hroznů, které byly sklizeny a zpracovány na území České republiky. Částečně zkvašený hroznový mošt lze nabízet k přímé lidské spotřebě mezi 1. srpnem a 30. listopadem kalendářního roku, v němž byly vinné hrozny sklizeny, pokud je částečně zkvašený hroznový mošt ve stavu kvašení. Při nabízení částečně zkvašeného hroznového moštu nebo částečně zkvašeného hroznového moštu nabízeného spotřebiteli pod označením burčák k přímé lidské spotřebě musejí být viditelně umístěny údaje, že se jedná o částečně zkvašený hroznový mošt nebo burčák a kdo je jeho výrobcem. Burčák obsahuje četné množství kvasinek a vitaminů, zejména vitaminů skupiny B. Jedním z nich je thiamin neboli vitamin B1, který podporuje srdeční činnost. Velmi pozitivní je také jeho čisticí působnost na trávicí ústrojí.

Zdroj a další podrobnosti: www.wineofczechrepublic.cz